Pár historických zajímavostí z článku Ing. F. Schiera, zveřejněného v dobovém tisku (roku 1934)

Založením státní čsl. průmyslové školy v Moravské Ostravě - Vítkovicích byla splněna dávná a naléhavá potřeba rozsáhlého průmyslového kraje na severní Moravě a ve Slezsku. Pro celou oblast dnešní země moravsko-slezské byla do té doby jediná česká průmyslová škola v Brně. Teprve převrat v roce 1918 znamenal zlomení tvrdého odporu víděňských vlád a splněni dávných potřeb kraje.Ministerstvo školství a národní osvěty na doporučení správní komise tehdy samostatného města Vítkovic v čele s poslancem J. Chalupníkem rozhodlo zřídit školu přímo ve Vítkovicích, kde jest soustředěn téměř veškerý železářský průmysl. Umístěna byla zatím v adaptovaných místnostech dělnických kasáren v Pohraniční ulici. Veškeré adaptační práce provedla obec svým nákladem. Nutné vnitřní zařízení učeben bylo přiděleno ministerstvem školství ze státních škol. Rovněž tak část učebních pomůcek. Mnoho součástí strojních darovaly Vítkovické železárny a jiné průmyslové závody.

První školní rok 1919-20 znamená také první krok pro výstavbu nové školní budovy. Městská obec Vítkovice věnuje pro novostavbu školy dvě vhodné stavební parcely v Zengrově ulici ve výměře 11200 čtverečních metrů. Zavazuje se mimo to opatřiti předběžné náčrty budov. V dalších školních rocích vzrůstá škola o druhý ročník mistrovský a třetí ročník školy vyšší. Je nutno adaptovati další místnosti dělnických kasáren a rovněž rozšiřovati dílny. Po rozšíření může pracovati v dílnách 40 žáků.
Veliká část žáků jest úplně nemajetná a studuje s krajní obětí vlastní neb rodiny. Tak vzniká spolek pro sociální péči o studenty "Studentský domov", jehož prvním úkolem bude zřízení studentského domova. Město Vítkovice darovalo pro novostavbu pozemek v Husitské třídě. Nutnost takového internátu ukazuje statistika v roce 1922:

• 50% žáků dojíždí vlakem
• 37% nemá doma možnost učiti se v klidu
• 45% bydlí pohromadě s více než čtyřmi osobami v jedné místnosti.
   

Městská obec Vítkovice byla požádána o povolení ubytování nemajetných žáků v městském chudobinci po tu dobu, než se podaří vystavěti internát. V čele spolku bylo kuratorium, v němž zasedají ředitel školy a tři členové profesorského sboru, zástupce města Vítkovic, zástupce studentstva a dva členové, volení valnou hromadou. Náklad na celou budovu i s nejnutnějším vybavením činil1 200000,Kč. Ministerstvo sociální péče přispělo nejvíce, do 80 % stavebního nákladu. Internát je určen pro 80 chovanců. Studenti bydlí v pokojích o dvou až pěti lůžkách. Topení jest ústřední, osvětlení elektrické. Stravují se zde studenti bydlící i přespolní, kteří dojíždějí do školy vlakem. Celá oblast Vítkovic, v níž stojí Studentský domova státní čsl. průmyslová škola, jest od průmyslového centra ostravského na jihozápad, tedy úplně isolována od charakteristického kouřového ovzduší ostravských průmyslových podniků. Převládající jihozápadní větry zaručují této části města čisté a zdravé ovzduší.

Ve školním roce 1922-23 se konají na ústavě první maturitní zkoušky. V tomtéž školním roce založena při škole elektrotechnická škola mistrovská, takže má nyní ústav tři samostatné školy: Vyšší školu strojnickou, mistrovskou školu strojnickou a mistrovskou školu elektrotechnickou. V té době byla veliká potřeba školených techniků. Dnes ovšem zůstává stále velký počet absolventů bez místa. To je ovšem vliv celkové průmyslové stagnace.

Od nového roku 1924 se již mohli žáci stěhovati do novostavby Studentského domova. V roce 1925 začíná vyrůstati v Zengrově ulici nová školní budova. V roce 1926 odchází dne 1. února první ředitel školy Ing. L. Husák jako ředitel na státní průmyslovou školu na Smíchov. Vedením školy pověřen zatím přednosta strojního oboru Ing. Fr. Mazač. Počátkem srpna 1927 převzal řízení ústavu ředitel Ing. J. Čihák, který vede ústav do dnešního dne, 15. června dáno povolení k obývání stavby a tak se konečně po devítileté době stěhuje škola do nové vlastní budovy. Ve školním roce 1932-33 byla ke škole přičleněna odborná škola pokračovací, a to pro živnost kov zpracující a pro elektrotechniky.

Projdeme-Ii dnes školou, a to kterýmkoli jejím oddělením, překvapí nás obsáhlost a všestrannost jejího zařízení. Vykonala se zde za tu krátkou dobu veliká práce a škola se dnes může postaviti na stejnou úroveň jako ostatní školy průmyslové stejného typu. Chybí ještě velmi mnoho, zvláště v jednotlivých sbírkách ukázkových předmětů, které se většinou doplňují z darů továren a různých průmyslových podniků. Jest jistě přáním všech, aby v tomto směru bylo více porozumění pro potřeby odborné průmyslové školy. Snahou školy jest a také vždy bude, aby udržela krok s vývojem technického podnikání ve strojním a elektrotechnickém oboru a stála vždy na výši doby.

Podklady pro další popis historie naší školy tvoří almanach vydaný k 50. výročí školy

Celé druhé desetiletí bylo věnováno postupnému vnitřnímu vybavování ústavu. S mimořádnou pečlivostí byly vybaveny laboratoře, takže se staly učebním místem nejen našich žáků, ale i žáků průmyslových škol i z jiných krajů. Největšímu zájmu učitelů i žáků se v té době těšilo letectví. Teoretické kursy byly doplněny stavbou letadel ve školních dílnách. Řada žáků prodělávala praktický výcvik v bezmotorovém i motorovém létání. Studium jednoho ročníku vyšší školy strojnické bylo přeměněno na směr letecký. O činnosti v tomto oboru se zasloužil profesor školy dr. ing. Oldřich Mayer, podle jehož návrhů se vystavělo v dílnách několik kluzáků za příkladné a obětavé práce žáků ve večerních hodinách, ba dokonce i v neděli. Na škole byla v souvislosti s touto činností vybudována také meteorologická stanice. Značnému zájmu se těšil u žactva radiotelegrafický kurs a provoz radiotelegrafní a radiotelefonní pokusné školní stanice OK2 PMS, jejíž stavbu navrhnul a řídil profesor ing. FI. Bludina. V téže době byly na škole zřízeny kursy ruštiny.

V letech 1937 až 1939 vyvrcholil početní stav žáků na škole, a to 2040 žáků školy denní a učňovské a 860 žáků různých kursů. Mnichovským diktátem byla podlomena nezávislost buržoazního Československa. Okrajování republiky se projevilo stěhováním karvinské průmyslové školy k přechodnému společnému vyučování na zdejší škole. Napětí rostlo. Začátek školního roku 1939-40 se zpozdil pro ubytování německého vojska a v dalším roce muselo být vyklizeno přízemí školy pro nově zřízenou německou průmyslovou školu. Němčina se stala nejdůležitějším vyučovacím předmětem jak pro žáky, tak pro učitele, navštěvující povinné kursy. Ředitel ing. Jiří Čihák byl vzat do vazby a v roce 1942-43 byl dán předčasně do výslužby spolu s prof. ing. Em. Košťálem, VI. Průšou a uč. AI. Kozderkou. Zatímní správou školy byl pověřen prof. průmyslové školy v Pardubicích ing. Oldřich Prukner. Poměry na škole se stále zhoršovaly. Celé třídy i učitelé byli povolávání k nucené pracovní povinnosti do Německa. Za leteckého útoku na Berlín z 23. na 24. listopadu 1943 zahynulo tragicky devět žáků. V koncentračních táborech a na následky válečných útrap zemřelo dalších 17 žáků. Jejich jména jsou na věčnou paměť, čest a slávu zvěčněna ve škole na pamětní desce. 29. srpna 1944 byla při náletu poškozena obytná budova ředitele, kotelna, laboratoře a střecha dílen. Na škole byla ilegální organizace "Hnutí za svobodu', jejíž členové po osvobození města Rudou armádou 30. dubna 1945 převzali řízení všech věcí. Ředitel ing. O. Prukner byl odvolán a zatímní správou ústavu byl pověřen prof. AI. Laník, kterému se podařilo vbrzku uvést školu do normálního chodu. Do poloviny června byla škola proměněna v sovětský polní lazarel. Školní rok byl ukončen v červenci. 1. listopadu 1945 pověřilo ministerstvo školství správou školy ing. Josefa Beneše, prof. průmyslové školy v Plzni. Na škole se vytvořila závodní organizace KSČ, která převzala řízení veškeré ideové práce. Řada učitelů ústav opustila. Byl obnoven žákovský orchestr, pěvecký a recitační kroužek, žactvo se věnovalo sportu ve všech disciplínách. Veřejně prospěšná práce za znovu vybudování lepších podmínek se stala novou složkou výchovy žáků.Únor 1948 dává všem pochybovačům jasnou odpověď. Vítězí ideje proletariátu. Od školního roku 1951 -1952 se, po pěti letech, osamostatňuje a stěhuje do Ostravy 2 PŠ stavební. V roce 1952 -1953 dochází k otevření vyšší školy hutnické a o rok později vyšší školy energetické.

ÚV KSČ vytyčuje heslo: "Ideologickou práci na první místo!" A Svaz mládeže má na této práci svůj podíl. Je třeba získat pro věc socialismu veškerou mládež. Růst školy šel ruku v ruce s bouřlivým rozvojem průmyslu a vynutil si po mnoha urgencích plánovanou přístavbu školy. S její stavbou se začalo na jaře 1954, avšak teprve 15. prosince 1956 bylo 8 nových učeben předáno svému účelu. Tělocvična byla z větší části dokončena až 1. září 1957. 1. září 1956 byly otevřeny elokované třídy při podniku ROMO ve Fulneku a při podniku Železárny a drátovny v Bohumíně. V jubilejním roce 1958-59 třídy při n.p. Železárny Stalingrad v Místku daly vzniknout samostatné průmyslové škole. Tento rok byl ve znamení nástupu do nové práce s úkolem splnit usnesení XI. sjezdu KSČ a dovršit kulturní revoluci. Obětavou svépomocí řady členů prof. a učitelského sboru bylo vybudováno na Ostravici rekreační středisko školy. Největší zásluhu na tom mají prof. Josef Hošek a učitel Jaroslav Kukač.

Celé páté desetiletí se vyznačovalo zvýšeným úsilím za kvalitu pedagogicko metodické práce. V práci na škole vyrůstaly skutečné učitelské osobnosti. Okresní uznání za velmi dobrou pedagogickou práci obdrželo 16, krajské pak 10 profesorů a učitelů školy. Státní vyznamenání "Vzorný učitel" obdrželi zást. ředitele Jar. Macháč 1957, ředitel školy ing. O. Turek 1959, uč. Jar. Zátopek 1962, prof. Vít. Plechatý 1966 a zást. ředitele ing. František Staněk 1968. Ing. Oldřichu Turkovi udělil president republiky vyznamenání "Za zásluhy o výstavbu".

A tak, zamýšlíme-Ii se nad bohatou historií naší školy, nad prací, s níž byla spojena výchova a výuka všech téměř 13 000 absolventů, můžeme říci, že dobrá tradice, kterou škola získala a zatím má, je zásluhou celého kolektivu pracovníků, který na škole působil a v současné době působí. Je také výsledkem dobré spolupráce vedení školy se stranickou organizací, v jejímž čele se v pátém desetiletí vystřídali ing. M. Ciferský a prof. D. Ranocha. Komunisté učitelského sboru měli na škole vždy vedoucí úlohu. Udělali kus práce v aktivním a tvůrčím ideologickém působení na žáky.

Dalších deset let v historii školy (1969-1979), jak je viděli autoři almanachu k 60. výročí založení školy

Šesté desetiletí historie naší školy bylo poznamenáno politickými změnami, které zahájily konsolidační proces celé naší společnosti. Učitelský sbor doznal poprvé radikálních změn. Na jiné školy nebo pracoviště byla přeložena třetina všech vyučujících. Stranické orgány a školský odbor KNV (krajský národní výbor) jmenovaly novým ředitelem školy pracovníka Hutních montáží Ostrava ing. Leonarda Milošovského. Stále naléhavěji se projevovala potřeba doplnit zastaralé vybavení tříd, kabinetů, kanceláří i dílen. Výměnu nedoléhajících oken bylo nutno řešit co nejdříve. Stejně nevyhovující byla i stará elektroinstalace a osvětlení tříd. Vnitřnímu vzhledu školy nepřidaly na kráse šatny umístěné na chodbách před třídami. Ústřední vytápění přinášelo rok od roku více problémů. Podobně bychom mohli mluvit o malé tělocvičně, nevyhovující potřebám všech tříd. Bylo jediné řešení: buď vybudovat školu novou (o této možnosti se hovořilo od roku 1960), nebo co nejdříve zahájit generální přestavbu budova vybavení.
 

K zásadnímu řešení dochází až po nástupu nového ředitele školy ing. Antonína Jance, jejího profesora od roku 1969, který byl důkladně obeznámen s uvedenými nedostatky. Nastoupil do funkce v březnu 1975, do konce roku byl vypracován projekt přestavby suterénu a administrativního centra, od 1. února zahájili pracovníci družstva Stavba vlastní práce. Vítkovické stavby zahájily výměnu elektroinstalace, Báňské stavby pracují na nových šatnách, skladech učebnic a bufetu. Byla dohodnuta výstavba odborných učeben, technických okruhů a průmyslové televize. Patronátním závodem VÍTKOVICE - Železárny a strojírny KI. Gottwalda byl vyprojektován plán odborné učebny elektrické stroje a přístroje. Projekt elektrolaboratoří byl zaslán SPŠ elektrotechnické v Prešově, která jej v této době realizuje. Žáci školy s dozírajícími profesory odpracovali zdarma přes 200 000 hodin.

Současné narůstající úkoly našeho strojírenství, které v usneseních XV. sjezdu KSČ se stalo páteří československého národního hospodářství, si vyžaduje již dnes rozšíření dosavadních kapacit školy. Nebude to úkol snadný. Uvážíme-Ii, že před třemi roky studovalo na naší škole asi 600 žáků denního a 400 žáků dálkového studia a v letošním roce již 1 322 žáků denního a 1 200 žáků dálkového studia.

A co dodat na závěr? Přání, aby naše renovovaná a v dalších letech rozšířená střední průmyslová škola v Ostravě - Vítkovicích pokračovala v dobré tradici, kterou si v minulých desetiletích vytvořila, a aby její absolventi i učitelé s radostí a hrdostí vzpomínali na léta v ní strávená.

Posledních 20 let v životě školy 1979 -1999

Toto období by se asi mělo rozdělit na období do roku 1989 a od něj do současnosti. Osmdesátá léta byla typická letargií z bezmoci jedné části obyvatelstva a beznadějnou snahou docílit ráje na Zemi té části druhé. Proklamace o budování beztřídní společnosti, rovnosti, VTR (vědeckotechnické revoluci), závěrech různých sjezdů, produktivitě práce a spásonosnosti vědeckého plánování a ideologické práce se míjely účinkem. Nebylo mnoho statečných, a tak režim držel. Určoval směrná čísla, a tak na naší škole muselo studovat plánované procento děvčat ve strojírenských oborech (kritizuje to i tehdejší zástupce ředitele M. Moravec v Ostravském večerníku roku 1988). Konečně se začíná stavět nová kotelna, ale s problémy rázu technického, ekonomického i právního zápolíme ještě v polovině let devadesátých. Neosvědčilo se rozdělení 'strojařiny' na obory strojírenská konstrukce, strojírenská technologie a provozuschopnost výrobních zařízení.

Takové vstupní parametry má nová éra. Éra specializované likvidace výdobytků socialismu a učení se demokracii s jejími požadavky na zodpovědnost jedince, decentralizaci moci, rozhodování a zodpovědnosti. Počátkem roku 1990 byl jmenován po dlouhé době nekomunistický ředitel. Byl jím Ing. L. Muroň. Žel, vývoj školy v příštích třech letech byl zřejmě poznamenán dlouhodobou ředitelovou nemocností. Školní kronika k tomu uvádí v hodnocení školního roku 1992/93:
"Během tohoto školní roku se bohužel nepodařilo panu řediteli přesvědčit odbory ani zaměstnance o své promyšlené koncepci dalšího vývoje studia na SPŠ, která se ocitla v kritické situaci vzhledem ke klesajícímu zájmu o obory strojírenské. Odbory vyslovily panu řediteli nedůvěru a ten 10. června 1993 podal výpověď a ze školy a í ze školství odešel.

Od 1. 9. 1993 byl jmenován ředitelem školy ing. mgr. Pavel Míka. S jeho nástupem je spojena změna studijních oborů. Dosavadní zaměření na strojírenskou konstrukci, technologii a provozuschopnost výrobních zařízení již od prvních ročníků vedla k tomu, že studenti nezískali dostatečně široký základ technických znalostí. Proto nové vedení i vyučující odborných předmětů zpracovali nové studijní plány pro jednotný obor strojírenství s volbou zaměření na výpočetní techniku, automatizaci a automobilní techniku. Hlavně dívky uvítaly možnost studia technické administrativy.
Za uplynulých pět let se škola hodně změnila, byly zřízeny nové učebny výpočetní techniky, počítače pronikly do chodu školy a jsou využívány administrativními pracovníky i učiteli. Proměnou prošla školní kotelna a celý systém regulace vytápění, vznikla nová posilovna i školní jídelna.
Rozvoj výuky cizích jazyků vedl k navázání kontaktů se školami v cizině. První zkouškou byla spolupráce s francouzskými studenty v Remeši, která trvala dva roky. Jako perspektivnější se jeví kontakty s gymnáziem v Rudersdorfu u Berlína, jejich výsledkem je řada výměnných pobytů studentů, společná kronika a také osobní kontakty studentů i kolegů.

Po několika letech, kdy absolventi základních škol viděli svou budoucnost jen ve studiu na školách s ekonomickým zaměřením, se stabilizoval zájem o technické obory. Je to jistě dobře, protože naše společnost bude v příštím století a tisíciletí potřebovat technicky vzdělané odborníky.