Vítkovice včera a dnes

Když jsem před 34. léty poprve vstupoval do budovy průmyslové školy, nemohl jsem tušit, jak se budou Vítkovice později dotýkat mého života. Ne, že bych je nějak zvlášť miloval nebo obdivoval. I průmyslovku jsem chtěl jinou, slaboproudou, elektrotechnika byla vždy můj koníček. Původně jsem chtěl do Frenštátu, ale z různých důvodů jsem shodou okolností skončil ve Vítkovicích.

Spíše shody náhod rozhodly také o tom, že když jsem před 10 léty hledal vhodný objekt pro provozovnu firmy, právě ve Vítkovicích byl na prodej dům, vyhovující svými parametry. Konečné rozhodnutí podpořil fakt, že opsáním kruhu kolem tohoto domu na mapě Ostravy je zřejmé, že zde je střed Ostravy a všude je stejně blízko.

V té době jsem už ve Vítkovicích bydlel a opět jen shoda náhod rozhodla o tomto výběru. Hledali jsme s manželkou větší byt více než rok. Když jsme narazili na dvoupokojový byt o ploše 100 m2, nádherně členěný a s výškou stropů 310 cm, bylo nám moc líto, že je právě v "černých" Vítkovicích. Samotný byt se nám ale zalíbil tak, že jsme do toho šli. Možná jsme u našich známýmch na čas získali pověst podivínů, kteří se z Bělského lesa přestěhovali na jednu z nejrušnějších křižovatek v Ostravě. Na čas proto, že kdo nás pak navštívil, tak pochopil důvod volby.

V té době před cca 10 léty měly Vitkovice ještě hroznou pověst. Demonstrovat to lze příhodou s nákupem koberce hned po přestěhování. Teprve v prodejně po zaplacení jsem si uvědomil, že roli s 15 metry čtyřmetrového koberce osobním autem nepřevezu. Objednal jsem tedy nákladní taxi a čekal až přijede. Když řidič vstoupil do prodejny a spatřil, kdo taxi objednal, celý se rozzářil. Nechápal jsem a tak jsem se zeptal, jaká je příčina jeho radosti. Řekl mi, že když obdržel objednávku do Vítkovic, tak se mu moc nechtělo a litoval, že to vyšlo na něho. Když mne spatřil oddechl si, že jsem zjevně české národnosti. Pravda je, že té době byla ještě noční procházka Vítkovicema docela dobrodružství.

Dnes je situace hodně jiná a z Vítkovic se pomalu stává docela kvalitní místo pro život. Přesto nebo právě proto, že jsou protkány různým potrubím a železničními vlečkami, na obzoru hoří ohně, jsou plné zvuků a pachů. Po ulicích jezdí podivná vozidla, která se nikde jinde na světě nevyskytují. Krása domů z řežného zdiva je nepřehlednutelná. Tyto domy byly většinou postavené před více než 100 léty a bydlení v nich je kvalitnější než v perlách současného podnikatelského baroka. Kdy jsou ti stavitelé a jejich znalosti? Nebo dnes opravdu chceme vše schválně stavět jen na malou chvíli, abychom zase měli další umělou práci? Celá industriální tvář Vítkovic je jako žena o kterou není velký zájem. Když se ale do ní někdo zamiluje, tak celá rozkvete a zkrásní. Já vím, je to jen můj názor, ale za ta léta, co mi Vítkovice vstupovaly do života, je mám rád víc a víc a nelituji toho.

Když v současné době pracuji na webu školy, nějak více si tento vztah uvědomuji. Takže nejen pro nostalgické vzpomínání na školu jsem se rozhodl trochu zmapovat známá místa, kterými jsem kdysi procházel a stále ještě procházím. Sesbíral jsem historické fotografie Vítkovic a nafotil některá místa v současnoti. Jedná se o záležitost otevřenou, nicméně nemohu zaručit, zda a s jakou intenzitou budu v tomto záměru pokračovat. Toto navíc hodně záleží na vás, uživatelích webu. Budete-li k jednotlivým fotkácm psát své postřehy, vzpomínky, názory a podobně a budete-li poskytovat další historické fotografie, určitě mne to bude k další práci inspirovat.

Protože na tomto webu se primárně jedná o průmyslovou školu a časové období 1974 až 1978, jsou vítány především fotky z této doby a s touto náplní. Fantazii se ovšem meze nekladou.

Fotografie dokumentující změny Vítkovic jsou umístěny v samostatné galerii Vítkovice včera a dnes.

V září 2008 zapsal
Zdenál