Tak nevím jak vám všem, ale mi ten rok strašně rychle utekl. Čím dál více rozumím tatínkovi Ondřeje Neffa (spisovatel Vladimír Neff), který ke konci života říkával: v poslední době furt strojím stromeček. Paradoxně se mi přitom také zdá, že se stalo příliš mnoho věcí a že se doba ve které žijeme stále zrychluje.
Každopádně je plynutí času jednou z posledních jistot a je jen na každém z nás jak se svým vyměřeným časem bude hospodařit. V pátek večer jsme věnovali velmi účelně několik hodin dalšímu setkání spolužáků, tentokrát po 35. létech od maturity. Je to číslo polokulaté a podnikl jsem jakousi chabou snahu zorganizovat velký sraz. Nebyl o to moc zájem, spíše jste se přikláněli ke stávajícímu druhu setkání. Jasně, tato data jsou pravděpodobně zkreslená skutečností, že ne na každého mám funkční mejl, ne každý si vzpomene reagovat a ne každý má o setkání zájem. Ale je to tak a snad jsem udělal vše co bylo v mojí moci. . Když jsme to probírali, tak byl o velký sraz po 40 létech zájem. Až to nastane, tak slibuji že průzkum udělám ve větším předstihu než jak tomu bylo letos.
V tomto roce přišli: Zdeněk Kamrla, Anička Pryčková - Krayzlová, Jiří Petržela, Jan Štěpanovský, Rostislav Holuša, Radim Adam, Jan Bocek, Taťána Macečková - Šoralová, Naďa Smotlachová – Fajkusová, Martin Maceček, Ivo Ullman a Antonin Nováček s manželkou. V pořadí jako přišli. 12, jako do poroty. Není to mnoho, ale není to ani málo. Všichni někam spěchají a málo času věnují zastavení s kamarády a vzpomínání. Osobně všem zúčastněným děkuji a vězte, že mi s vámi bylo moc dobře. Zvlášť děkuji Tondovi, který přijel z největší dálky, Ostraváci opět se styďte. Tonda také přivezl vynikající burčák, já měl v sobotu takovou výletní akci na kterou jsem ho vzal a měl velký úspěch.
Mám za sebou čerstvý a celkem intenzivní zážitek, před týdnem mi začalo vynechávat srdce. Koho by zajímaly detaily, je to zdokumentováno v tomto týdnu projektu Week of Life. Zážitky z lékařské péče jsem barvitě vylíčil a Martin mne při tom mnohokrát vyfotil. Tolik fotek z nějaké akce, to jsem ještě nikdy neměl. Martine děkuji. Uvědomil jsem si přitom, že kdybych neměl ruce, tak se vůbec nedomluvím. Proč to tady píšu. V tomhle uplynulém týdnu jsem se docela hodně pozastavil, život v čekárnách a ordinacích moc nespěchá. A najednou jsem začal vidět nějak ostřeji a uviděl drobnosti, které jsem předtím nevnímal a uslyšel zvuky, které jsem nikdy neslyšel. Možná i proto si tohoto srazu více vážím a čas, který jsem mu věnoval považuji za velmi užitečný.
Fotky jsou tradičně v galerii, pokud by měl někdo zájem o větší rozlišení, tak mi napište. Začal jsem tentokrát několika podzimními snímky z Komenského sadu, kterým jsem prošel cestou na sraz. Trochu jsem to podcenil, šel jsem téměř hodinu. Měl jsem také v plánu noční procházku cestou domů, ale naštěstí jsem využil Martinovu nabídku a nechal se domů odvézt. Naštěstí je na místě, až doma jsem tak nějak zjistit, že Svijanské kvasnicové bylo výborné a také silné pivo a ta Ivošova ořechovka také provedla na mém organizmu výrazné změny. Přesto Ivo děkuji. :-) No, beru to jako součást léčebné terapie z cyklu zátěžových testů. A Martine opět moc děkuji za bezpečnou dopravu domů.
Příští rok se těším na další setkání v pátek 3. října 2014 od 16:00. Padaly názory, že Maxim není v dobré čtvrti. Je to na nás všech. Pokud někdo něco zajímavého vymyslíte … tak sem s tím. Můj návrh je restaurace Stará kuželna na Slezské Ostravě. Skutečnost, že je asi 500 metrů od mého domova není až tak podstatné, i když pro mne velmi příjemná. Podstatnější je, že ji provozuje firma zaměřená na pořádání společenských akcí a umí moc pěkně zorganizovat raut na míru. Klidně bych to na příští rok domluvil, musel bych ovšem vědět, že by o to byl zájem. Nechte si to projít hlavou a vezměte prosím do úvahy, že čas spěchá a počet budoucích srazů je číslo konečné.
Mějte se všichni hezky a zase někdy ahoj.
V Ostravě 6. října 2013
zapsal Zdenál.
- Pro psaní komentářů se přihlašte
- 40387x přečteno