Skip to Content

Zpráva ze srazu po 35. létech

Tak nevím jak vám všem, ale mi ten rok strašně rychle utekl. Čím dál více rozumím tatínkovi Ondřeje Neffa (spisovatel Vladimír Neff), který ke konci života říkával: v poslední době furt strojím stromeček. Paradoxně se mi přitom také zdá, že se stalo příliš mnoho věcí a že se doba ve které žijeme stále zrychluje. 

 

 

 

 

 

 

 

Každopádně je plynutí času jednou z posledních jistot a je jen na každém z nás jak se svým vyměřeným časem bude hospodařit. V pátek večer jsme věnovali velmi účelně několik hodin dalšímu setkání spolužáků, tentokrát po 35. létech od maturity. Je to číslo polokulaté a podnikl jsem jakousi chabou snahu zorganizovat velký sraz. Nebyl o to moc zájem, spíše jste se přikláněli ke stávajícímu druhu setkání. Jasně, tato data jsou pravděpodobně zkreslená skutečností, že ne na každého mám funkční mejl, ne každý si vzpomene reagovat a ne každý má o setkání zájem. Ale je to tak a snad jsem udělal vše co bylo v mojí moci. . Když jsme to probírali, tak byl o velký sraz po 40 létech zájem. Až to nastane, tak slibuji že průzkum udělám ve větším předstihu než jak tomu bylo letos.

   
   

V tomto roce přišli: Zdeněk Kamrla, Anička Pryčková - Krayzlová, Jiří Petržela, Jan Štěpanovský, Rostislav Holuša, Radim Adam, Jan Bocek, Taťána Macečková - Šoralová, Naďa Smotlachová – Fajkusová, Martin Maceček, Ivo Ullman a Antonin Nováček s manželkou. V pořadí jako přišli. 12, jako do poroty. Není to mnoho, ale není to ani málo. Všichni někam spěchají a málo času věnují zastavení s kamarády a vzpomínání. Osobně všem zúčastněným děkuji a vězte, že mi s vámi bylo moc dobře. Zvlášť děkuji Tondovi, který přijel z největší dálky, Ostraváci opět se styďte. Tonda také přivezl vynikající burčák, já měl v sobotu takovou výletní akci na kterou jsem ho vzal a měl velký úspěch.

Mám za sebou čerstvý a celkem intenzivní zážitek, před týdnem mi začalo vynechávat srdce. Koho by zajímaly detaily, je to zdokumentováno v tomto týdnu projektu Week of Life. Zážitky z lékařské péče jsem barvitě vylíčil a Martin mne při tom mnohokrát vyfotil. Tolik fotek z nějaké akce, to jsem ještě nikdy neměl. Martine děkuji. Uvědomil jsem si přitom, že kdybych neměl ruce, tak se vůbec nedomluvím. Proč to tady píšu. V tomhle uplynulém týdnu jsem se docela hodně pozastavil, život v čekárnách a ordinacích moc nespěchá. A najednou jsem začal vidět nějak ostřeji a uviděl drobnosti, které jsem předtím nevnímal a uslyšel zvuky, které jsem nikdy neslyšel. Možná i proto si tohoto srazu více vážím a čas, který jsem mu věnoval považuji za velmi užitečný.

Fotky jsou tradičně v galerii, pokud by měl někdo zájem o větší rozlišení, tak mi napište. Začal jsem tentokrát několika podzimními snímky z Komenského sadu, kterým jsem prošel cestou na sraz. Trochu jsem to podcenil, šel jsem téměř hodinu. Měl jsem také v plánu noční procházku cestou domů, ale naštěstí jsem využil Martinovu nabídku a nechal se domů odvézt. Naštěstí je na místě, až doma jsem tak nějak zjistit, že Svijanské kvasnicové bylo výborné a také silné pivo a ta Ivošova ořechovka také provedla na mém organizmu výrazné změny. Přesto Ivo děkuji. :-) No, beru to jako součást léčebné terapie z cyklu zátěžových testů. A Martine opět moc děkuji za bezpečnou dopravu domů.

Příští rok se těším na další setkání v pátek 3. října 2014 od 16:00. Padaly názory, že Maxim není v dobré čtvrti. Je to na nás všech. Pokud někdo něco zajímavého vymyslíte … tak sem s tím. Můj návrh je restaurace Stará kuželna na Slezské Ostravě. Skutečnost, že je asi 500 metrů od mého domova není až tak podstatné, i když pro mne velmi příjemná. Podstatnější je, že ji provozuje firma zaměřená na pořádání společenských akcí a umí moc pěkně zorganizovat raut na míru. Klidně bych to na příští rok domluvil, musel bych ovšem vědět, že by o to byl zájem. Nechte si to projít hlavou a vezměte prosím do úvahy, že čas spěchá a počet budoucích srazů je číslo konečné.

Mějte se všichni hezky a zase někdy ahoj.

V Ostravě 6. října 2013
zapsal Zdenál.